a nečasem to zavání.
Tatam je noční oblohy jas
ani slunce ve dne nepálí.
Zas půjdem cestou mezi hroby,
tou cestou co se nemění.
Svící zahnat půjdem Vaše zloby,
nechť duch Váš se nezjeví.
Tak tu zas smutně postávám
a hledím na Tvou tvář.
Srdeční kolaps dostávám
s láskou vnímám svíce zář.
Zkrze slzy ji na Tvůj hrob pokládám,
s Tvým jménem si v duchu pohrávám.
Víc toho však bohužel nezvládám,
Ty víš, že Tě tu stále postrádám.
Přišla jsem, abych tvou duši pohladila
a přinesla Ti pár radostných zpráv.
Ale tvář na Tvé fotce mé srdce rozechvěla
jsem šťastná, že jsem tě alespoň chvilku
mohla znát......
Tentokrát, bohužel, bez komentáře...