Když soumrak vchází
spostu výmluv máš
jsou stále stejné
neb se loučit pospícháš
znám ta slůvka výmluvná
Jak stín se ztrácíš
sotva svíčka začne tát
a já bych jednou
v jejím světle spatřil rád
tvář co zatím jenom v denním světle znám
já ti stále říkám pouze v duchu
nechoď nikam
zůstaň a neodcházej
narad se loučím, nerad jsem sám
zůstaň a neodcházej
já takhle ztrácím, co téměř mám
zůstaň a neodcházej
jen malou chvíli, když nechceš jít
zůstaň a neodcházej
tvůj spěch mi brání to nahlas říct
Když soumrak vchází
spěcháš tam kde nejsem já
svůj den mi dáváš
noc je stále pouze tvá
zdáš se každopádně mírně svéhlavá
já ti stále říkám pouze v duchu
zůstaň a neodcázej
nerad se loučím nerad jsem sám
zůstaň a neodcházej
já takhle ztrácím co téměř mám
zůstaň a neodcházej
jen malou chvíli, když nechceš víc
zůstaň a neodcházej
tvůj spěch mi brání to nahlas říct
zůstaň a neodcházej
nerad se loučím nerad jsem sám
zůstaň a neodcházej
já takhle ztrácím co téměř mám
tak tu zůstaň se mnou
zůstaň a neodcházej
jen malou chvíli když nechceš víc
Zůstaň, lásko, věrná svému citu,
už se blíží první zimní den.
Já byl ten, co neměl blízko k hříchu,
a přesto jsem byl navždy vyhozen.
Když zkrátíš rýmy, je to tady třeba,
když zvedneš víko té své nádoby,
pak uvidíš, jak těžká jsou tvá střeva,
a vejdeš ke mně do své podoby.