tak kolik jich tam vidíš?
15. července 2006 v 10:24 | co takhle trošku potrápit hlavičku s optickýmy klamy?Komentáře
...a co to stvořilo? ...jsem ráda, že můžu být klidná, protože já jsem to nestvořila.... :o)....a musim taky říct, že vim kolik jich tam je, ale tolik jich tam vážně nevidim....
Zrůdná lebka v zemi hnije,
proč se ptát na její cíl.
Tohle není pozie,
tady bych se unudil.
Já byl jsem Hamlet, tady vidíš cosi,
co se hýbe jako mrtvola.
Když se píseň ve tvé knize rosí,
je to víc než celá příroda.
A: Tak a jsme u konce. Poslední noty jsem diktoval v tranzu. Pak jsem se svalil a měl křeče. Salieri, tys mě dones do postele a já plakal. Pak jsem už neviděl a tak jsem diktoval dvě strofy veršů a k tomu tu andělskou hudbu.
S: Šéfe, ve filmu to bylo jinak.
A: Hlavně, že tleskali, ale já to měl jak trapnou scénu ze závěru mé předchozí existence.
S: A můžu se zeptat, která to byla?
A: Ani se neptej, já byl asi nějaký pirát, či co, ale kdysi jsem byl velký básník. Takže...
S: Raději nic neříkejte, jsem plný dojetí. Já byl nějaký atentátník a pak jsem zpíval, ale konečně- komu na tom dnes záleží?
A: Nikomu, jenom Kleopatře, ale ta zase není na vtipy, takže, milá Delikateso - konec dobrý, vše dobré.
S: NO, je to smutné, ale když už se loučíme, tak sem dáme My Way.
A: To jsem nesložil, ale zpívat to můžeš třeba ty. On si Sinatra stejně myslel, že jsi to pokazil.
S: No to bylo tím koncem, ale největší je píseň o ...
A: O ničem. TeĎ se místo muziky strčí nádobí do bubnové pračky a je to. Kde mám prášky na spaní?
S: Jako tenkrát, ale to byly spíše jedy. Teď už jsme skutečně úplně na konci.
A: Konečná - vystupovat! Bohužel...
S: Přesně jako v tom filmu - blázinec.
A: A ta lebka?
S: To je náš osud, ale kdysi byla z křišťálu.... Posloucháte mě ještě?
A: Už spím.
Jedno - co to stvořilo.