




Vše se topí, co je skryto,
není vždycky náhoda.
Já se tázal na koryto,
tohleto je příroda.
Ach, Bože, oči, co jsou tvoje stíny,
kolik těl a kolik duchů znám?
Já tolik psal a neměl pravé rýmy,
a tak jsem jedné lásce slovo dal.
S: Tak vidíte, šéfe, že vše jen jen optický klam.
A: A proč to říkáš?
S: No kvůli těm kecům, že jsem vás otrávil.
A: Kde mám flašku?
S: Pod stolem, šéfe.
A: Kdy začnem psát Requiem římská dvě?
S: Teď je horko, ale kdysi byla zima, takže až napadne metr sněhu.
A: NO já nevím, tenkrát mi bylo divně horko.
S: Asi z toho chlastu, šéfe.
A: Máš pravdu, jdeme dál.
To už jsem ti napsal, jak to zjistíš.