Jak moc bolí odloučení,
jak moc bolí, když ten koho chceš, tu už není...
Chtěla jsi říct mu ještě pár prostých vět,
snad jen aby sis zpestřila svůj ponurý svět...
Abys ještě jednou své srdce potěšila
a snad aby ses o něčem i přesvědčila...
Pravdu však neznám tu znáš jen ty sama,
říkáš že on sedí právě teď i mezi náma...
A já ti radím sundej své šaty harmonie,
miluj ho z povzdálí a říkej tomu platonie.
Říkáš, že právě on byl do života tvojí branou
ale pak neměli jste na vybranou.
Já vím, moc silný byl váš cit
však věř,že s tím by bylo těžké životem jít.
Vaše zbožnost byla břímě,
chovala ses tenkrát, jak poplašené hříbě.
A tak se nediv, že ti chybí,
byl vždycky k tobě milý, klidný, vlídný...
Proplula jsi krásně jeho duší,
určitě i jeho srdce pro tebe teď stále buší.
Proplula jsi krásně všemi,
co se hýbou do léta.
Možná ležím někde v zemi,
duch můj ale prolétá.
Nemáš lásku, to je snadné,
hledej raděj souznění.
Nejsou všechny rýmy vnadné,
k čemu také blouznění?
Musíš líbat ty své květy,
nedej ale na růže.
Všechno zmizí, i tvé světy,
jenom Bůh ti pomůže.
Nejsou všechny věty vnadné