Proč jsi tak plachý jako ta nejkrásnější srna co stojí u nejčistší studánky?
Proč uhybáš mým teplým dlaním?
Proč máš strach z mého vroucného obětí?
Proč se mi strácíš z dohledu?
Proč? Vždyť já nic zlého nesvedu!
Vždyť já chci jen cítit vřelost tvé lásky,
ochutnat dlaní teplo, vyhladit v tvém srdci ty nejhlubší vrásky.
Stojíš tu u nejčistší vody pod sluncem, toužíš z ní pít nekonečně dlouho....
ó jak je chladná, jen krůček zbývá abys z ní ochutnal.
Jenže ty víš stejně jako já, že i to nejvěrohodnější zdání může klamat,
ta voda ač zdá se být tou nejskvělejší,
je přec plná pokušení, touhy a hříchu.
A ty né a né se napít...
Chci ti jen pomoci,
jen stát blízko tebe, okusit příchuť kterou ten klam má.
Už jednou jsme tak stáli a společně si dopřávali tyhle doušky omamného moku.
však záhy jsme se probudili
a pořád ještě cítím zbytky chutě rtů, však zůstala jen smutku slza v oku.
Cítím ji pořád na svých rtech, věřím, že to nebyl jed.
Proč neskloníš hlavu a nesmočíš rty?
Napij se přeci, uspokoj své pokušení, to není hřích....
Vždyť v té zrcadlivé vodě, se skrývá od mé lásky klíč.
JSI JEN VODA Z HAJZLU