a tak tu sedím, do blba hledím...
Myslím na naše poslední slova, těch pár vět zas a znova.
Zní mi v uších ten tvůj hlas, slyším říkat zas a zas
"Zkusíme se nevidět"... začínám ti závidět.
Závidím ti tvojí víru, já však cítím v sobě bídu.
Bídu zahnat nesvedu, co já s ní asi provedu?
Taky jsi řekl "nebudem si psát" a já ti tu píšu referát.
Všechna má slova, věty a stránky patří do tvé e-mailové schránky.
Adresát je však nezvěstný, začíná tím být pověstný.
Pomalu strácím tvojí adresu, kam já ty slova, věty, stránky ponesu?
Ponechám si je v sobě radši, než přijdeš ty! .
Kde jsi asi?
Kde jsi asi? V prdely!!!