W.S.130
5. dubna 2006 v 22:39 | William Shakespeare-SonetyKomentáře
...zdá se, že William se fakt vrátil......
Oči mé milé nenesou Slunce jas
Korál vždy předčí červeň jejich rtů
Ňadrům bílá zář sněhu schází zas
Vlasy vlají, jak struny ve větru
Růží jsem viděl celé záhony
V těchto Tvářích však nezřím jejích nah
Od voňavěk liší se na hony
Její dech, jenž méně rajský má pach
Rás mám její důvěrně známý hlas
Hudba se však příjemněji line
Bohyně bude mít krok nadpozemský
As má milá však při zemi si to šine
A PŘESTO JE MOU LÁSKOU NEJVĚTŠÍ
JEŽ PŘÍMĚRY JEN ZE LŽIVOSTI ČINÍ.....
Snad jsem to nepopletla, ale tak si to pamatuju.
Komentáře jsou uzavřeny.
Jsem jen vítr, ústa strohá,
nejsem ničím, co bych znal,
byla píseň a pak mnohá,
řekla, abych přísahal.
Střemhlav dolů padá láska,
vítr fičí, kde je lest?
Proč jsi, touho, sličná kráska
a proč všechno je jen trest?
Když si zpíváš, myješ vlasy,
když máš věci na rámech,
já tě hlídám a pak asi
píšu, co je ten tvůj vzdech.
Tak se tážu,co jsi chtěla
a proč píšeš v kráse celá.