Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti,
to je chtíč při činu; anež chtíč uzrá v čin,
zrazuje, zabíjí, chlenistá krev, chystá lsti,
divoký, zvířecí, ukrýtý, plný vin;
sotvaže ukojen, odporný jako zlo,
bezhlavě hledaný, a sotva jsi ho měl,
bezhlavě prokletý jako to vnadidlo,
hozené, abys je spolkl a zešílel;
šílený, loví-li, a dopadne-li, též,
zuřivý, pokud měl, má, chce mít svoji věc,
rozkoš, když ochutnáš, bolest, když dopiješ,
blahý sen z počátku, prostý mam nakonec!
To všechno každý ví; leč nikdo nedovede
nevstoupit do ráje, který v to peklo vede.
Jak říci - sbohem, jak se dívat na to,
co je láska a co není div.
Byl jsem kdysi také ryzí zlato
a měl trochu citu a pak vliv.
Teď se skrývám, nemám nikde stání,
jsem tu proto, že jsem jediný.
Když se bojíš, já tvé city chráním
a jsem pravý, tedy ten co ví.
Kde se vzalo tolik velkých katů,
proč je vůně jako pozdní den,
tak ti píšu, že jsi ryzí zlato
když mě tiskneš a máš ten svůj sen.
Já byl první, ale uzavřený,
a tak zpívej, že se časy mění.