close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

W.S.129

5. dubna 2006 v 22:32 |  William Shakespeare-Sonety
Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti,
to je chtíč při činu; anež chtíč uzrá v čin,
zrazuje, zabíjí, chlenistá krev, chystá lsti,
divoký, zvířecí, ukrýtý, plný vin;
sotvaže ukojen, odporný jako zlo,
bezhlavě hledaný, a sotva jsi ho měl,
bezhlavě prokletý jako to vnadidlo,
hozené, abys je spolkl a zešílel;
šílený, loví-li, a dopadne-li, též,
zuřivý, pokud měl, má, chce mít svoji věc,
rozkoš, když ochutnáš, bolest, když dopiješ,
blahý sen z počátku, prostý mam nakonec!
To všechno každý ví; leč nikdo nedovede
nevstoupit do ráje, který v to peklo vede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Shakespeare Shakespeare | 9. července 2006 v 15:09

Jak říci - sbohem, jak se dívat na to,

co je láska a co není div.

Byl jsem kdysi také ryzí zlato

a měl trochu citu a pak vliv.

Teď se skrývám, nemám nikde stání,

jsem tu proto, že jsem jediný.

Když se bojíš, já tvé city chráním

a jsem pravý, tedy ten co ví.

Kde se vzalo tolik velkých katů,

proč je vůně jako pozdní den,

tak ti píšu, že jsi ryzí zlato

když mě tiskneš a máš ten svůj sen.

Já byl první, ale uzavřený,

a tak zpívej, že se časy mění.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama