close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

W.S. 128

5. dubna 2006 v 22:24 |  William Shakespeare-Sonety
Kdykoliv, hudbo má, začínáš hudbu hrát
na blahém nástroji a v dotýkání sladkém
tvé prsty rozezní struny a jejich spád
zní v tichých souzvucích, jež plní můj sluch zmatkem,
závidím klávesám: vzlétají odvážně
a kradmých polibcích líbají tvoje dlaně,
zatímco moje rty, jež zrály pro ty žně,
se rdí tou smělostí a v zmatku hledí na ně.
Jak rády byly by na místě některé
z těch klapek tančících, po niž se procházívá
tvá ruka laskajíc; oč jen to dřevo je - ač mrtvé -
šťastnější nežli má ústa živá!
Když je to tak milé těm smělým klávesám,
dej jim své prstíky; tvá ústa zlíbám sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kiss.rose kiss.rose | E-mail | 6. září 2006 v 20:54 | Reagovat

tenhle sonet je nejnádhernějšííííííííííííííííííííííííí

2 bidinek bidinek | E-mail | 16. prosince 2006 v 23:02 | Reagovat

ty sonety jsou užásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama